Jak začít s e-shopem

Přišel mi hezký dotaz od neznámého pisatele, že si chce udělat internetový obchod a tam dovážet nějaký sortiment zboží, blíže neurčený a co prý má všechno dodržovat, aby neměl problém s kontrolou. 
               

Jo, milej zlatej, i kdybych chtěla, na takovou otázku si odpověď z prstu prostě nevycucám. Nevím totiž, o jaké zboží se jedná a tak aspoň takovým podobným, co by měli stejný záměr, poradím, kde se inspirovat.

Elektronický obchod jako takový je stejný, jako prodejna. Prodejna musí splňovat spoustu věcí, které v takové základní verzi obsahuje zákon o ochraně spotřebitele. Každý podnikatel, samozřejmě, musí hledat v začátku inspiraci hlavně v zákoně živnostenském, ale to předpokládám, že už ví.

Co se týká e-shopu, tak musí:

Zboží označit, napsat o něm všechny údaje, rozměry, přidat foto, popsat vlastnosti a cenu, a když to chce mít perfektní, tak třeba návod k použití nebo jiné údaje. Samozřejmě to musí mít v českém jazyce, a aby na nic nezapomněl, tak si to může podle výše uvedeného zákona zkontrolovat. Pozor, některé druhy se přes e-shop nesmí volně prodávat (kupříkladu alkohol), je dobré si zjistit, jestli existuje nějaké omezení. Svůj obchod musí řádně označit a rozsah takového označení, jakož i další povinnosti jsou upraveny hlavně v občanském zákoníku a to hodně podrobně. U e-shopu musí být třeba adresa, telefon, název provozovatele, další údaje, včetně možností zboží reklamovat nebo vrátit, pokud se zákazníkům nelíbí. A taky musí pro zákazníky vystavit obchodní podmínky a poslat jim je na základě objednávky v textové podobě. 

Až sem to bylo celkem jednoduché, všechno se dá dohledat, jenomže kdo chce i dovážet a zároveň uvádět na trh, měl by zvážit, kde bude zboží nakupovat. Doveze-li z Unie, tak by to neměl být problém, hlavně si pořádně schovat nabývací doklady. Ze třetích zemí už to tak jednoduché být úplně nemusí. Záleží na tom, jestli je to výrobek ze sféry neregulované (všelijaké drobné cetky, třeba dekorace) nebo nějak regulované (kosmetika, hračky, elektro a výrobky, které musí splňovat technické požadavky podle zvláštních předpisů). V takových případech se musí posoudit shoda s předpisy a někdy i testovat. Záleží právě na tom, o jaký výrobek se jedná. Ale i obyčejné výrobky musí splňovat některé věci nad rámec běžných (například složení materiálu – textil, obuv), všechny výrobky bez rozdílu pak musí být bezpečné!

Za bezpečnost, která souvisí se zdravím, životním prostředím i jiným ohrožením spotřebitele, odpovídají všechny články v obchodním řetězci, pokud to tedy někdo doveze ze třetích zemí, odpovídá za to prostě sám. Tak to bychom tak v hrubé kostce měli něco o e-shopu.

Zdroje z legislativy:
634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění
89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění
Další úprava dle sortimentu

Když se projeví vada u zboží

Nějakou dobu platí nový občanský zákoník, který zamotal věci skoro všude a týká se to i reklamací. Na zboží zakoupené před jeho účinností platila stará právní úprava, kde mohl spotřebitel u vad, které se projevily do 6 měsíců využít práva uplatnit rozpor s kupní smlouvou.

Obdobně se to řeší i teď, ale pojem rozpor s kupní smlouvou už v nové úpravě nehledejte. Pro snadnější orientaci napovím, že když se projeví vada v prvních šesti měsících, můžete se inspirovat při domáhání práv v ust. § 2161, který říká, že:

(1) Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc při převzetí nemá vady. Zejména prodávající odpovídá kupujícímu, že v době, kdy kupující věc převzal,

a) má věc vlastnosti, které si strany ujednaly, a chybí-li ujednání, takové vlastnosti, které prodávající nebo výrobce popsal nebo které kupující očekával s ohledem na povahu zboží a na základě reklamy jimi prováděné,

b) se věc hodí k účelu, který pro její použití prodávající uvádí nebo ke kterému se věc tohoto druhu obvykle používá,

c) věc odpovídá jakostí nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze, byla-li jakost nebo provedení určeno podle smluveného vzorku nebo předlohy,

d) je věc v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti a

e) věc vyhovuje požadavkům právních předpisů.

Přeložme to do češtiny:

·         Prodávající odpovídá kupujícímu, že věc nemá vady – znamená, že reklamace se uplatňují u prodávajícího, nikoli u výrobce nebo jiných osob, jak se někdy spotřebitelé mylně domnívají.

·         Věc má vlastnosti, které si strany ujednaly a pokud neujednaly, pak vlastnosti očekávané s ohledem na povahu zboží – tzn., že výrobek bude plnit účel, který má a nedělat věci, které nemá.

·         Věc slouží svému účelu – prostě louskáček louská, nůž krájí, struhadlo strouhá, do kbelíku se dá nalít voda a nemá dírky jako cedník, na což by se třeba mohl prodávající vymlouvat. Prodávající někdy uplatní při vyřizování reklamace lekce drsného humoru a může je napadnout doporučit používat zboží k účelu jinému.

·           Věc odpovídá jakosti nebo provedením smluvenému vzorku nebo předloze – tohle je asi pro případy, kdy si necháme něco vyrobit na zakázku a požadujeme konkrétní materiál, popřípadě si smluvíme, co bude dodáno a v jaké kvalitě. V takových případech se písemná sjednání, předlohy i vzorky ukazují jako nezbytné, spory při dodání nábytku, který je nakonec jiný, než si spotřebitel objednal, nelze bez důkazů nikdy rozlousknout.

·         Věc je v odpovídajícím množství, míře nebo hmotnosti – tohle je běžné, kontrolu míry, hmotnosti a množství zvládnou snad i školáci.

·         Věc vyhovuje požadavkům právních předpisů – do této věty se dá schovat spousta věcí, které spotřebitele možná při koupi ani nenapadnou. Patří tam jednak vše, co souvisí se správným uvedením výrobků na trh (posuzování bezpečnosti, technických požadavků), poskytnutí informací o výrobcích (zpravidla v rozsahu uvedeném v § 9, 10, 11 zákona o ochraně spotřebitele), například informace o účelu výrobku, výrobci, dovozci, dodavateli, návod k použití nebo montáži (podle povahy výrobku), označení zboží materiálovým složením (u textilu, bot), informace v českém jazyce, zatajení důležitých informací (nekalé obchodní praktiky), tedy i porušování práva duševního vlastnictví, pokud má spotřebitel takové podezření. U potravin a jiných druhů zboží to znamená i poskytování všech informací v souladu s předpisy EU. Tato věta je pro spotřebitele významná, dá se v ní odhalit spousta kliček a zákoutí.

  Vyskytne-li se vada v prvních šesti měsících, má se za to, že byl výrobek vadný již při převzetí. Spotřebitel by měl vždy specifikovat, jak si představuje řešení a pak nastává prostor k rozhodnutí prodávajícího. Když není spotřebitel někdy přesvědčený o spravedlivém řešení, může se domáhat žalobou u soudu. Jenomže komu by se chtělo soudit, co? Tak se zkuste aktivně bránit sami a přeji mnoho úspěchů.